© Aktualizace Antropark 2012, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

Antropark vznikl jako součást webových stránek Akademie věd ČR v Brně v roce 2005.

Zpět na přehled novinek

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

 

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

 

 

Hradecká  epopej  v  expozici  nového  víkendového

muzea  ve  Všestarech

 

Právě minulý lednový týden se konečně celý projekt Hradecké epopeje uzavřel, ale jen pro tvůrce projektu. Naopak pro širokou veřejnost se otevřela jeho nová kapitola a to kapitola provozní. Od nynějška budou obrazy tohoto obdivuhodného celku k vidění především o víkendech a pro školy v libovolném čase po domluvě s vedením archeoparku.

Náš příjezd na vernisáž se nesl ve znamení naprostého překvapení. Strohé, skromné a prosté vnější architektonické prvky uplatněné na jednoduše řešené fasádě budovy nenaznačovaly, že bychom měli očekávat opravdu zdařilou a nápaditě řešenou expozici. Možná, že v době krize zde byla moudře přesměrována všechna energie a zdroje na to nejdůležitější a to směrem dovnitř budovy. Hned v expozici v přízemí jsme procházeli emotivně laděný prostor vymodelovaný do podoby jeskyní, dolů a megalitických staveb. Průvodci nám zde byly hroby a hrobky se skutečnými lidskými ostatky spolu s keramikou a kovovými artefakty, coby symboly snažení generací archeologů.

Ale jen co vystoupíte do prvního patra, vše, co bylo níže mrtvo, ožívá ve spoustě replik desítek, možná stovek nejrůznějších předmětů. Prostoru zde dominuje velký model krajiny v okolí loveckého tábora. Iluze proudící vody, stromy, skály, modely domů a malincí lidičkové připomínají sen modelářův, jež zemřel a ocitl se v nebi. Nicméně zkušené oko se podívalo na kopce a skály a bylo mu jasné, že ty jsou zpracovány s podezřele reálnou geologií. Modelace krajiny totiž místy spíše prozrazovala duši sochaře než modeláře. A skutečně, autorem toho zdařilého díla nebyl nikdo jiný, než akademický sochař Jan Jelínek, autor, který má v oblasti tvorby modelů pro muzea svoje letité profesionální zkušenosti. Vitríny při stěnách kolem tohoto modelu nabízejí tématiku různých lidských činností jako lov, boj a podobně. Zde doprovázejí návštěvníka archeologické artefakty vytvořené coby předměty výzkumu experimentální archeologie formou velmi zdařilých replik. Pozadí tvoří velké zvětšeniny barevných kreseb ilustrujících tyto témata. Výtvarník Tomáš Šlapák, absolvent zdejší univerzity, zde byl odborníky tak skvěle veden, že lidem na kůlových hradbách jedné z kreseb nehrozí skutečné riziko, že se o ně sami zraní. Zmizení nesprávných, špičatých kůlů z hradeb tak nepřinesl první Antropark, ale muzeum Všestary. Jistě z toho bude mít autor tohoto poznatku, prof. PhDr. Josef Unger, CSc., upřímnou radost. 

Třetí patro je svým architektonickým pojetím omezeno na obvodové zdi, jejichž plochu zaujaly právě obrazy Hradecké epopeje Mistra Libora Baláka, věnované nejrůznějším obdobím minulosti lidstva, taktéž doprovázené četnými replikami archeology nalezených předmětů. Ačkoli původní idea byla dodat do muzea Mistrovy malované rekonstrukce v barvě, protože ty nejvíce táhnou lidi a dají se využít pro další média, i toto kompromisní řešení s omezenou barevností zde nakonec působí definitivním a svým způsobem kouzelným dojmem. Skutečné, barevné obrazy by stály ohromné množství práce a času. Ale i na tyto obrazy v současné podobě bylo vynaloženo velké množství energie a bylo třeba vyřešit nejeden složitý problém, aby bylo vůbec možné takový těžký úkol vyřešit. Bez materiálů a úsilí zadavatelů z katedry experimentální archeologie by to nebylo vůbec možné a patří jim za přípravné práce zvláštní poděkování.

Expozici dotváří útulná přednášková místnost a vůbec celkový dojem z interiérů byl vskutku nanejvýš uspokojivý a není třeba šetřit slovy chvály. Vznikl tak svatostánek živé archeologie, archeologie, kterou zajímá nejen Indiana Yonesovská honba za artefakty, ale i hledání ducha dávných epoch lidstva. Zamyšlení se nad tvůrci oněch artefaktů a otevření se zahloubání nad dávnými kulturami. Toto je nejenom nějaká muzejní expozice, ale zároveň i pomník těm, kteří se snažili dokázat, že archeologie nejsou jen vykopávky a depozitáře. Mezi jinými jmenujme především někdejšího propagátora experimentální archeologie profesora Jaroslava Malinu a propagátora živé archeologie profesora Josefa Ungera. Ale je zde přítomen i duch antropologa profesora Jana Jelínka v koncepci expozice i jeho vliv na obsah obrazů Hradecké epopeje, snoubící se v oblasti opětovné konstrukce kultur s chápáním vzdálených etnik profesora Josefa Wolfa.

Vernisáž navštívilo množství zajímavých osobností, například jste zde mohli potkat i historika PhDr. Čestmíra Brandejse CSc, někdejšího učitele docenta Radka Tichého, vedoucího katedry experimentální archeologie a iniciátora a vedoucího projektu tohoto muzea. Nechyběly však ani další osobnosti otevřené rekonstrukcím a experimentální archeologii jako doc. PhDr. Miroslav Popelka, SCc. z Karlovy univerzity či Mgr. Miroslava Šmolíková z Muzea hlavního města Prahy. Zahlédnut byl i specialita na Kelty Jiří Walthauser, PhDr., CSc. a další a další...

Ano, zrodilo se tedy muzeum, které nás spolu s celým archeoparkem může posunout k poznání tajemství člověka a času blíže a hlouběji. Věda tu je stravitelná, pochopitelná a zajímavá. Nezbývá tedy než pozvat čtenáře do expozice.

 

Archeopark Všestary - základní info

Otevírací doba

Pro veřejnost   Pro školy
2. 1. - 30. 6. sobota - neděle 9:00 - 17:00   2. 1. - 30. 6. úterý - středa Začátky od 08:30 nebo od 10:00 (délka dle vybraného programu)
1. 9. - 30. 12. sobota - neděle 9:00 - 17:00   1. 9. - 30. 12. pondělí - středa
1. 7. - 31. 8. středa – neděle 9:00 - 17:00        

Více informací najdete na    www.archeoparkvsestary.cz/objednavky.html

 

        

       Slavnostní uvedení vernisáže                               Další spolutvůrci celé expozice                                    Doly s těžbou pazourku

 

       

          Hrobky s kosterními pozůstatky                    Druhé patro expozice s modelem krajiny                            

 

        

                     Třetí patro s obrazovou expozicí Hradecké epopeje

 

      

S otcem archeoparku doc. Radomírem Tichým

 

Jak vznikala Hradecká epopej

 

Ohromné obrazy zdéli několika metrů a na výšku téměř jeden metr byly od počátku velikou výzvou a zároveň velikým strašákem. Zkušenosti s tabulovými obrazy složenými z mnoha detailů, které navíc mají z hlediska prověřenosti různou váhu, jsou skutečnou noční můrou. Už téměř nebo úplně hotové práce si archeologové nejednou nechají znovu předělávat, protože dohání to, co desetiletí nebylo řešeno. A slízne to ubohý výtvarník, protože v systému není placen od hodiny a tedy od dílčí práce, ale od konečného díla. I sebevíce a sebelépe promyšlená práce totiž začne přirozeně stárnout. A to tím rychleji, čím pomaleji se realizuje a čím má v sobě více oblastí. Naštěstí Radek Tichý byl na tato úskalí mnou několikrát výrazně upozorněn a skutečně oproti jiným zakázkám byla epopej v tomto pohledu ukázněnější. Ale noční můrou nebyla jen zbytečná práce, ale i samotná práce výtvarná.

Dnes, když na našem trhu ledacos základního chybí, je pro mě nejsmutnější zátěží absence vhodného papíru pro vodové barvy a nezřídka i vhodných vodových barev samotných. Můj akvarel je mnohdy zaměňován s olejomalbou a to právě díky vyváženým vlastnostem skvělého papíru. Ale ten už chybí snad více jak deset roků. A právě proto byla realizace projektu v jakékoli, alespoň trochu průchozí podobě těžko řešitelným úkolem. Ba dokonce jsem kontaktoval i Ministerstvo kultury. Odpověděli na jiné věci, ale nikoli na tuto, natož aby něco řešili. Takže jsem se smířil s akvarelem na ,,tužším toaletním papíře“. První potíž byla vůbec zajistit tak veliké formáty, což se naštěstí zadařilo. Sehnal jsem několik mnohametrových rolí. Nicméně barva se i do tohoto materiálu beznadějně vpíjela a nebyly možné žádné dodatečné zásahy. A to nejen výtvarné, což práci skutečně nepřidalo, ale bohužel ani opravné, což je u takovéto práce velmi žádoucí. Základní krédo tedy znělo „nic se nesmí pokazit, nesmí ujet ruka, nesmí z ní vypadnout štětec a není místo pro omyl ani výtvarníkův ani zadavatelův“. U jedenácti obrazů s takovým množstvím informací je to jako let raketoplánu. Příliš mnoho se toho může pokazit a zákonitě se i pokazit musí. A tak se takové nezbytně nutné úpravy řešily až digitálně. Nejprve v grafickém studiu  nakladatelství Sursum, kde jsem mohl přímo počítačové výtvarnici říkat co, kde a jak se má upravit. To bohužel nebylo mnoho platno, protože se obrazy znovu skenovaly a znovu se upravovaly až v Hradci.

Obrazy zůstaly nejprve ve stavu tónované podmalby, ale jak čas běžel, nedalo mi to, abych je nepromaloval do té míry, aby působily definitivněji a uceleněji. K tomu jsem přidal pro oživení studenou modrou či fialovou barvu na pozadí obrazů a na případnou oblohu. Ta u několika kompozic neměla být takřka vidět, jenže průběžné změny expoziční koncepce dosáhly snad všech myslitelných proměn a tak i tam, kde se původně počítalo s ořezem, byla nakonec prezentována koncepce předvedení celého díla. I barevnost popředí byla sjednocena metodou „obraz k obrazu“ a tak vznikla nová podoba, se kterou autor nepočítal. Bohužel teď vypadají obrazy méně rozmanitě a méně nápaditě, až jaksi uniformně. Ale zato jsou větší a je toho takříkajíc více k vidění v duchu Brechlově. Obrazy byly vytvářeny ve velkém rozměru proto, že se ještě původně měly podstatně zvětšovat na téměř metrovou výšku a délku několika metrů. Ale když zde v galerii stojíme a díváme se od obrazu k obrazu, je nám jasné, že jakékoli zvětšení by bylo možné už jen s tím, že by se zvětšila i celá budova. A tak jsou obrazy nakonec blízkou podobou originálů.

Pokud jde o obsahovou stránku, paleolit jsem řešil především s paleontoložkou paní doktorkou Miriam Nývltovou Fišákovou a archeologem Ing. Petrem Škrdlou, oba z Akademie věd v Brně. Probíraly se klimatické podmínky, zvířena a vegetace. Proběhla i revize informací některých artefaktů pro střední a starý paleolit, zde patří poděkování archeologu Jiřímu Svobodovi z téhož ústavu, který je však zároveň i vedoucím katedry antropologie MU v Brně. Obrazy sice reagovaly na nejnovější informace, ale téma spíše jen otevřely a předznamenaly nejnovější možnosti řešení těchto prací v budoucnu.

U ostatních holocenních kultur jsem čerpal materiál ponejvíce z předchystaných a v průběhu realizace dodávaných materiálů ze strany zadavatelů. Kdo jiný má mít tolik zkušeností s dávnou architekturou a řemesly, než právě experimentátoři zdejšího archeoparku. Mnohokrát jsem musel ocenit jejich materiály a snažení a jen jsem litoval, že možnosti mého ateliéru neodpovídají požadavkům pro tak náročný úkol rozpracovat naráz takové množství obrazů a podržet k nim nepomíchaný materiál i poznámky. To se řešilo postupně přestavováním a modernizací mojí pracovny a předáváním značné části práce mé manželce tak, abych se mohl soustředit především na samotnou malbu.

Nechyběl ani kontakt s archeologem PhDr. Milanem Salašem, DSc. z Moravského zemského muzea a porada s archeologem doktorem Martinem Hložkem z Technického muzea v Brně, aby se vyřešily ještě poslední otázky a obrazy dostaly svou definitivní podobu.

Obrazy nyní působí výtvarně uceleně a mnohé jsou skutečně plné postav a postaviček věnujících se nejrůznějším činnostem či prosté a lidské zahálce, jež dodává právě mým rekonstrukcím typický náboj lidství a autentičnosti. Provokativně si utahuje z nepřirozených, uměle složených výjevů, které mají tak rádi archeologové, kdy všecičky postavičky jsou zaměstnány všemi myslitelnými dokladovatelnými činnostmi, aby byl obraz didaktický a skrz naskrz poučný. Prostě obraz, ze kterého nás budou bolet ruce, sotva na něj pohlédneme. Činnost je však mnohdy věcí komunikace a sociálních vztahů a na to musíme vždy pamatovat, jinak namalujeme tábor autistů.

Moje barevné rekonstrukce v podobném rozsahu a zaměření jsou tedy stále k vidění jen v zahraničí, přesto je tato nová práce zcela jedinečná svým velkorysým pojetím. Na naše malé, velmi skromné poměry jsme zamířili velmi vysoko a pustili se do tak náročných a složitých kompozic, že jsme na ně neměli ani peníze ani čas. Ještě při plánování epopeje nám bylo jasné, že na barevné provedení prostě nebude, že je příliš pozdě, ale utrhli jsme si obdivuhodný kus a co je nyní doma, to se počítá. 

Řešením by bylo udělat alespoň jeden obraz barevně a ukázat, jak by to bylo pěkné, kdyby se vše takto domalovalo a dál by se sháněly peníze, aby se obraz za obrazem pomalu znovu zrevidoval a aktualizoval. Ale když jsem viděl obrazy nyní, nemyslím si, že by to bylo alespoň pro tuto chvíli bezpodmínečně nutné. Možná bych věci viděl jinak, kdybych rychle projel mezi Břeclaví, kde jsou moje barevné olejomalby a mezi třemi muzei v Badensku-Witenbersku, kde mají další soubory mých obrazových rekonstrukcí. Ale možná je to vše jen pocitová emotivní vize umělce, jež už byl prací na epopeji vystřelen úplně někam jinam a revize na paleolitických tématech jej nasměrovala k nutnosti realizovat ty obrazy, které nejpalčivěji zastaraly. A zároveň se tak otevřel prostor pro bádání a úsilí novým směrem, který toho má přinést pro obyčejné lidi co nejvíc, aby si poznatky vědy nežily jen osamocený, skrytý a utajený život kdesi na odvrácené a nedostižitelné straně Měsíce.

 

Ke shlédnutí díla v jeho plné podobě a neopakovatelné atmosféře Vás zveme do archeoparku ve Všestarech.

Zjednodušenou a upravenou orientační verzi si můžete prohlédnout na stránkách Libora Baláka v sekci  "Obrazy pro muzea"

 

 

Zpět na přehled novinek

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

 

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

 

 Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

 © Aktualizace Antropark 2012, Autor a ilustrace © Libor Balák